/Pokud jste se tu poprvé, doporučuji si nejprve přečíst první a druhou část seriálu./
 |
| source: knowyourmeme.com |
Tvrzení, že na vysoké potkáte přátele na celý život, zní trochu děsivě. Na levém rameni mi dřepí cynickej
rarach a šeptá mi posměšně do ucha: "Doufej, že to nejni pravda!"
Možná je to trochu drsná fráze (teď nemyslím tu, co mi napovídá ten rarach na
mým rameni, nýbrž tu první), ale rozhodně byste měli využít příležitosti, kdy
jste mladí a potkáváte lidi z více oborů a fakult. Mít mezi známými lidi
různorodého zaměření se může někdy hodit.
I přesto, že jsem strašně ráda, že to mám už za sebou, a ani moc nezávidím těm, které to martyrium komplet teprve čeká, tak bych na svém rozhodnutí jít na vysokou školu rozhodně nic neměnila. Stojím si za tím, že jsem udělala dobře. Bylo to náročný, bylo to divoký, byly to nervy, byly to záchvaty zoufalství, prokrastinace, přežírání, hladovění, spánkového deficitu, maniakálního sledování seriálů, nestíhání, nestíhání a nestíhání, ale všechny tyhle horory měly nějakej smysl.
Dalo mi to mnohem víc než jen nějakej titul před jménem a specializaci v oboru, který jsem vystudovala. Naučila jsem se učit, naučila jsem se disciplíně i prokrastinaci (díky které jsem sjela spoustu seriálů), naučila jsem se, jak rychle a efektivně určit priority, když máte krutě málo času. Dalo mi to rozhled a zájem rozvíjet se dál, ať už v čemkoli.
Jděte do toho, opravdu to k něčemu bylo.
Bylo to jako ztroskotat na opuštěným ostrově uprostřed moře lávy. A hele, přežila jsem to, neříkám, že plně bez újmy, ale přežila.
I přesto, že jsem strašně ráda, že to mám už za sebou, a ani moc nezávidím těm, které to martyrium komplet teprve čeká, tak bych na svém rozhodnutí jít na vysokou školu rozhodně nic neměnila. Stojím si za tím, že jsem udělala dobře. Bylo to náročný, bylo to divoký, byly to nervy, byly to záchvaty zoufalství, prokrastinace, přežírání, hladovění, spánkového deficitu, maniakálního sledování seriálů, nestíhání, nestíhání a nestíhání, ale všechny tyhle horory měly nějakej smysl.
Dalo mi to mnohem víc než jen nějakej titul před jménem a specializaci v oboru, který jsem vystudovala. Naučila jsem se učit, naučila jsem se disciplíně i prokrastinaci (díky které jsem sjela spoustu seriálů), naučila jsem se, jak rychle a efektivně určit priority, když máte krutě málo času. Dalo mi to rozhled a zájem rozvíjet se dál, ať už v čemkoli.
Jděte do toho, opravdu to k něčemu bylo.
Bylo to jako ztroskotat na opuštěným ostrově uprostřed moře lávy. A hele, přežila jsem to, neříkám, že plně bez újmy, ale přežila.
V mým krátkým životě to byla pravdu
výjimečná doba, kdy jsem měla akademické zázemí, a byly mi k dispozici kapacity
oboru. Mám pocit, že jsem začala dělat něco důležitýho, i když jsem absolvovala
humanitní obory, které jsou všeobecně kritizovány za svou nepraktičnost. To, co
dělám, najednou začalo mít nějakej smysl, už jen proto, že jsem viděla příklad
lidí, co v oboru opravdu něčeho dosáhli.
Jděte do toho, protože vaše intelektuální
kapacita se rozšíří, i když v prváku se vám bude zdát všechno jako mechanické
šrocení informací a hesel, které slyšíte poprvé. Postupně začnete nacházet
souvislosti.
Važte si toho, že se můžete učit od
opravdových špiček ve svém oboru. Na konci studia možná budete mít pocit, že
nevíte vůbec nic, ale prý je to normální.
Osobně můžu říct, že i když jsem se studiem chtěla seknout hned po dvou měsících, protože jsem neměla čas na nic, co mám ráda a viděla jsem všechno černočerně (a to se bohužel nezměnilo po celý první a druhý ročník), jsem ráda, že jsem to neudělala.
Baví mě něčemu rozumět, v něčem se hlouběji orientovat. Baví mě mít o nějaké oblasti přehled. Baví mě nacházet souvislosti. Cítím, že ten čas, i když byl občas opravdu útrpný a plný momentů na pokraji nervového zhroucení, nebyl promarněný (i když jsem si ho samozřejmě mohla občas zorganizovat produktivněji, to uznávám). Nelituju a nikdy (i přes mé věčné stěžování, litování a hořekování nad nedostatkem času věnovat se více věcem) bych se nerozhodla jinak.
Osobně můžu říct, že i když jsem se studiem chtěla seknout hned po dvou měsících, protože jsem neměla čas na nic, co mám ráda a viděla jsem všechno černočerně (a to se bohužel nezměnilo po celý první a druhý ročník), jsem ráda, že jsem to neudělala.
Baví mě něčemu rozumět, v něčem se hlouběji orientovat. Baví mě mít o nějaké oblasti přehled. Baví mě nacházet souvislosti. Cítím, že ten čas, i když byl občas opravdu útrpný a plný momentů na pokraji nervového zhroucení, nebyl promarněný (i když jsem si ho samozřejmě mohla občas zorganizovat produktivněji, to uznávám). Nelituju a nikdy (i přes mé věčné stěžování, litování a hořekování nad nedostatkem času věnovat se více věcem) bych se nerozhodla jinak.
Pokud jste se ještě nerozhodli, tak tady
máme posledních 5 stručných bodů proč říct vysokoškolskému vzdělání "ano":
1.
Budete mít titul
Já ho sice nepoužívám, protože mi to přijde ujetý, ale prej to časem přijde. Počkám, uvidím. Znám takový, co maj titul i na fejsbuku nebo na svém blogu.
2. Budete mít ze zákona vyšší minimální mzdu JENOM proto, že jste se učili do úmoru informace, které už dost možná nevyužijete, napsali jste práci na téma, kterou jste zatmelili díru nevyužitých témat ve vašem oboru. A to (skoro) bez ohledu na to, v jakým oboru se rozhodnete pracovat. To se vyplatí.
3. Budete vypadat chytře i na povrchu, protože v brejlích vypadá každej chytře. Že brýle nenosíte? Pokud budete studovat poctivě, tak brzo budete.
4. Během studia několikrát změníte konfekční velikost, na chvíli zhubnete (během semestru, protože je málo peněz, na menzu nemáte dost kačení žaludek, žrádlo z lednice vám sežral/a spolubydla) a potom zase nakynete (vánoční prázdniny velmi pěkně navazují na zimní zkouškové období a maminka je moc ráda, že vás má po třech měsících zase doma, takže se jí najednou chce vyvařovat a dělat vám pomyšlení). Pointa tohoto bodu je v tom, že se konečně rozhodnete, jestli vám to víc sluší jako zdechlině nebo válečkovi.
5. Budete se cítit kompetentní
Naučíte se kecat jako Palackej, pokud to ještě neumíte. Občas na vás budou ostatní nechápavě vejrat. Ne nadarmo se říká "Hleděl na ni jako student biologie na studenta filosofie." (Ne, to se neříká, ale mělo by!)
Děkuji za pozornost.
Já ho sice nepoužívám, protože mi to přijde ujetý, ale prej to časem přijde. Počkám, uvidím. Znám takový, co maj titul i na fejsbuku nebo na svém blogu.
2. Budete mít ze zákona vyšší minimální mzdu JENOM proto, že jste se učili do úmoru informace, které už dost možná nevyužijete, napsali jste práci na téma, kterou jste zatmelili díru nevyužitých témat ve vašem oboru. A to (skoro) bez ohledu na to, v jakým oboru se rozhodnete pracovat. To se vyplatí.
3. Budete vypadat chytře i na povrchu, protože v brejlích vypadá každej chytře. Že brýle nenosíte? Pokud budete studovat poctivě, tak brzo budete.
4. Během studia několikrát změníte konfekční velikost, na chvíli zhubnete (během semestru, protože je málo peněz, na menzu nemáte dost kačení žaludek, žrádlo z lednice vám sežral/a spolubydla) a potom zase nakynete (vánoční prázdniny velmi pěkně navazují na zimní zkouškové období a maminka je moc ráda, že vás má po třech měsících zase doma, takže se jí najednou chce vyvařovat a dělat vám pomyšlení). Pointa tohoto bodu je v tom, že se konečně rozhodnete, jestli vám to víc sluší jako zdechlině nebo válečkovi.
5. Budete se cítit kompetentní
Naučíte se kecat jako Palackej, pokud to ještě neumíte. Občas na vás budou ostatní nechápavě vejrat. Ne nadarmo se říká "Hleděl na ni jako student biologie na studenta filosofie." (Ne, to se neříká, ale mělo by!)
Děkuji za pozornost.
Žádné komentáře :
Okomentovat