neděle 1. května 2016

Karel Hynek Mácha Jako Bloger (1/2)

Budeme se v budoucnosti obracet k blogům jako k literárním začátkům nositelů Nobelovy ceny? 
Dostanou se blogeři do literárních dějin?

Bude v učebnicích pod jménem autora věta "začínal jako bloger"?

Bude blogerství bráno jako autonomní literární žánr? 

Je blog literatura?

A co kdyby byl Karel Hynek Mácha bloger?

Upozornění č. 1: outlocitné dušičky se při čtení tohoto článku mohou mnohokrát s hnusem odvrátiti, protože článek obsahuje slůvko "picat". Pokud netušíte, co to je (čemuž však moc nevěřím, milánkové), tak z kontextu význam jistě odvodíte.

Upozornění č. 2: tento článek je nadsázka a trapnost nad trapnost. Často přeháním, i když základ jsou fakta. Děcka, nepoužívejte to do referátů! To by Vám pančelka dala baňu! Trošku mě znervózňuje, že to možná bude číst nějaký profesionální bohemista.
source
Když nastane okamžik (no, on to vlastně skoro nikdy není "okamžik" v pravém slova smyslu), kdy literární kritika uzná dílo nějakého autora jako výjimečné a takový autor se dostane do učebnic, je jasné, že od onoho autora se bude číst úplně všechno, co jeho ctěná ručka napsala (i to, co se mu moc nepovedlo). Pokud se občas potloukáte knihovnou, možná jste narazili na korespondenci osobní deníky známých autorů. Ve většině případů (zejména pokud je takový autor už mnoho let mrtev) to vůbec nebyl materiál zamýšlený ke zveřejnění. Jenomže když je autor jednou uznán jako kanonický, tak se prostě všechno, co napsal, včetně osobních dopisů, intimních deníků, torz děl, poznámek a náčrtů, které autor už nestihl dále rozvinout, stane něčím veřejným.

V dobách minulých se takový neznámý začínající pisálek, který se své slávy třeba ani nedožil, musel spoléhat na literární časopisy a jiný tisk, kde byl třeba i několikrát odmítnut. Když byl padesát let po své smrti uznán jako autor, veřejnost si zpětně mohla přečíst odmítnuté básně či povídky, které byly vydolovány z pozůstalosti. Pokud bylo nějaké dílo za jeho života zveřejněno, ohlasy a veškerá diskuse probíhala taktéž na stránkách odborných časopisů.

Dnes je doba jiná. Dnes si může psát beztrestně každý a nemusí se spoléhat na názory lidí, kteří literatuře "rozumí". Zatímco třeba před sto lety šly prvotiny autorů přes síto přísného oka odborníkova, dnes to není jediná cesta, jak o sobě dát vědět. Pokud se nepletu (pokud jo, tak mě laskavě opravte), tak v naší zemi nevychází žádný literární časopis, který by byl přístupný širší veřejnosti (jak známo, literární/kulturní časopisy dnes čtou jen nerdi, akademici a občas já). Ať chceme nebo ne, tak nejjednodušší způsob, jak o sobě aspirující autor může dát co nejhlasitěji vědět, je blog.
Tohle celé je věc, která mě dovádí k jedné takové šílené myšlence:
Jsou blogy budoucím zdrojem informací o genezi autorova díla? Jsou mezi blogery budoucí autoři, kteří se dostanou do učebnic? Budeme za takových padesát let pátrat po internetových začátcích autorů, kteří začínali v dnešní době?
Žijeme v digitální době. Na papír nikdo povídky (a jiné delší kusy) nepíše. Místo šuplíků se budou dolovat veškerá úložiště digitálních informací, která po sobě autor zanechá. Možná se taky bude pátrat po blozích, které si autor za svého života zakládal a opouštěl je,včetně tajných blogových identit. Možná bude sháňka i po komentářích na jiných blozích i na sociálních sítích, které zanechal – však víte, úplnost kontextu je důležitá. Zkrátka kdejaký internetový pšouk najednou bude mít vědecký význam pro celé autorovo dílo.
Nezní to úplně šíleně?
To teda zní. Ale podle mě to naprosto odpovídá tomu, co se děje s jakýmkoliv písemným upšouknutím autorů třeba z 19. století (no jo, trochu přeháním).

"portrét" KHM, který vznikl desetiletí po jeho smrti
source: wikipedia.org
Vemte si třeba takového Karla Hynka Máchu. Co kdyby byl takový Kája Hynek bloger? Nesmějte se. Možná o něm máte trochu zkreslené představy.
Když se řekne Karel Hynek Mácha, tak se mnoha lidem vybaví nudné vyprávění základkových pančelek alá "staromilský básník pějící o lásce, slavíku, růži, vonném vzdechu, zborcené harfy tónu, dávných bojů hluku" a tak. Lidem, kteří ve škole dávali lepší pozor, se vybaví zdeptaný mladý básník, který si po večerech psal obscénní deník. Jinými slovy, prostě normální mladej kluk za časů, kdy ještě nebyly internety.
Pokud o Karlu Hynkovi moc nevíte, trochu vám o něm něco řeknu. A přísahám, že to všechno je pravda, následující pohádku jsem sepsala na základě faktů. Jo, trošku jsem si to přikořenila, aby vás to bavilo:

KHM na ilustraci J. Gotha (1928)
(source)
Kája Hynek byl celkem asi kus. Měl černé vlasy, vpředu delší, vzadu kratší, česal si je trochu na patku. Měl snědší pleť a tmavě modré oči. Oblíkal se výstředně, byl to takový hipster, a to v mnoha ohledech. Nosil šedý plášť s červenou podšívkou dřív, než přišel do módy, k tomu vysoké jezdecké boty (ač jezdit možná ani neuměl). A co může být víc hipsterského než psát poezii, která není dost mainstreamová, takže ji zná jen malý okruh lidí? No přece umřít dlouho před tím, než bude její kvalita objevena!
Byl to kytarista, co studoval práva. Bydlel v Praze. Moc dobře o sobě věděl, že byl pohlednej, což může být i jeden z důvodů, proč hrál u Pepy Kajetána Tyla ochotnické divadlo. Tento všestranně umělecky zaměřený student práv byl taky vášnivý pěší turista. Těžko říct, jestli to bylo tím, že měl jako každý student málo prachů, nebo to dělal z čistého nadšení pro sport, ale opravdu nachodil pěšky pěkné dálavy. Šel pěšky až do Itálie. Samozřejmě využil příležitosti se v takových výletech kulturně obohatit, takže s sebou tahal i zápisník, kam si kreslil zříceniny a hrady spatřené. Někdo říká, že v tom byl i sex turismus. V čemž se neomezoval ani v době, kdy randil se slečnou Lori. (Ten ničema!) Kromě studia, divadla, turistiky, čmárání a picání s Lori i dalšími děvčicemi hodně četl a sám taky psal, v čemž vynikal asi nejvíc. Je s podivem, tolik aktivit při studiu práv stíhal. Pravděpodobně to bylo tím, že v době, kdy Kája Hynek žil, neexistovaly seriály a sociální sítě. Místo koukání na Hru o trůny si Kája Hynek psal deník, kam si zaznamenával, co který den všechno dělal. Zahrnoval nejen velice stručné záznamy (o snech, setkávání se s kumpány a smilstvu, které prováděl s Lori) ale i těžce hlubukodušné úvahy. Avšak zjevně se moc bál, že by se mu mamina hrabala ve věcech a mohla by si přečíst ty nemravné pasáže, tak si vymyslel šifrované písmo, které si vyhradil speciálně na čuňačinky.
jeden z Máchou hradů spatřených na jeho vlastní ilustraci
(source)
Jinak to byl typický student, jako mnoho z nás: věčně neměl prachy. Taky měl klasickou existenciální krizi dvacátníků, zrovna jako mnozí z nás, milé děti. Jenomže na rozdíl od většiny z nás byl mimořádně nadaný, takže to bahno mladické krize uměl využít k vytvoření literárního skvostu.
Ale pak přišel průser. Lori přišla do jináče. Kája Hynek ještě neměl dodělaný studia, a jak už jsem řekla, prachy neměl. Byl v rejži a pak už se to s ním vezlo z kopce.
Byla to krizovka. V té době Kája Hynek dopsal něco, o čem moc dobře věděl, že je to ta nejvíc prďácká báseň, která by měla udat nový směr české poesie. Něco takového bylo už potřeba, protože ty připitomělé vlastenecké odrhovačky, které tehdy frčely, už všem akorát lezly ušima, i když se to nikdo neodvažoval říct nahlas. A proto mu to taky nechtěl nikdo vydat. Tak si Mácha vydal svůj Máj na vlastní náklady.
Kritika se vyjádřila velmi negativně. To Kájovi Hynkovi rozhodně nepřidalo. Měl ale jiné starosti. Konečně dostudoval a našel si džob v Litoměřicích. Bylo třeba vyklidit se z Prahy. Lori si ještě ani nevzal, jak by se slušelo, a její zakulacující se postava už se nedala zamluvit tím, že se moc cpala medovníkem.

Za nějaký čas už to bylo všecko naplánované, datum svatby ustanovené, většina věcí přestěhovaná do bytu v Litoměřicích, už jen aby se tam přistěhovala Lori s ani ne dvouměsíčním Máchovým synem Ludvíkem… Ale následkem snad špatné životosprávy kvůli nedostatku financí a s přispěním dalších nešťastných okolností, Kája Hynek náhle onemocněl a zanedlouho (doslova do několika dní) zemřel.

Docela zajímavej životní příběh, ne? Jenom trochu krátkej. Když Kája Hynek začal psát „na vážno“, tak byl ve věku většiny blogerů. Ale úspěchu už se nedožil, zemřel jen pár dní před svými 26. narozeninami.

další z řady fantasijních portrétů KHM(source)



Tak co myslíte, jak to s těmi blogy v budoucnu bude?


A kdyby tedy opravdu byl KHM bloger, jak by to vypadalo?

Druhá část článku s ukázkou, jak by mohla blogerská činnost KHM vypadat, je k přečtení ZDE

12 komentářů :

  1. Velice zajímavá úvaha! :D Při čtení jsem se řehtala jak malá :D Škoda, že se k probírání Karla Hynka dostaneme až tak za 150 let, protože naše pančitelka po nás chce vědět i ty nejmíň důležitý detaily o každým, kdo vytvořil nějaký prďácký dílo :D Těším se na pokračování! :)
    Kdyby jsi měla čas a chtělo se ti, můžeš se kouknout na můj blog :) http://youngandwildel.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní, takový blog jsem hledala! Vážně super, sem se budu vracet častěji :3
    Kracmarovat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Děkuji za pochvalu, pro přehled o aktuálním dění na blogu doporučuji sledovat twitterový nebo facebookový profil blogu:
      http://facebook.com/vidlickavpolevce
      https://twitter.com/forkinsoup

      Vymazat
  3. Tak musím říct, že tvůj blog mě mile překvapil. Článek super. Humorný a přitom i poučný. Teda ne pro mě zrovna, ale určitě pro někoho ano. Zasmál jsem se. Jen doplním, že důležitá okolnost jeho úmrtí je jedno asistence u hašení jakéhosi požáru, kde nastydl a to ho dorazilo. Stavím se častěji:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprav mi prosím to jedno na jeho. Blbej slovník v mobilu:D

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Díky. Sice nevím, jak si mám vyložit to, že tě "překvapil", ale chápu, že to je asi myšleno jako pochvala.
      P.S. Někde jsem četla, že to s tím požárem je MOŽNÁ takovej menší výmysl, aby nám z Káji Hynka udělali ještě více šlechetného hrdinu, ale fakt nevím jistě, jestli jsem to četla v něčem "vědeckým", nebo to zas nepsal někdo, kdo z něj chtěl naopak udělat... no, však víš co :D

      Vymazat
  4. Bylo to myšleno tak, že jsem čekal další blog o tom jak roztrhnout obal a otevřít bednu s knihama, sem tam nějakou anotaci (nikoliv vlastní názor) ke knize a nebo záplavu rtěnek, stínů, tužek na oči, na obočí, na prdel... A ono ne. Je to originální čtivo, zajímavé, vtipné. Rozhodně to je pochvala. Jsi v záplavě blogů o ničem příjemná změna:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo takhle... Ale to, co popisuješ, jsou beauty blogy nebo knižní (s anotacemi :D). Tohle je jinej žánr blogu, takže stejně nevím, podle čehos to jako "čekal"? :) Jsou prostě různé žánry blogů a všechny nejsou beauty. Ten tvůj taky není beauty blog. :D
      Ale díky za pochvalu.

      Vymazat
  5. No, to teda není, to je fakt:D Ale prostě většina z nich je právě taková. Aspoň co tak nahodile zkoumám:D

    OdpovědětVymazat