sobota 24. září 2016

Jak Se Zbavit Strachu (z čehokoli)

Nijak. Přestaňte se ho snažit zbavit. Raději ho podrbejte ho za ušima.

(Source)



Můj strach byl můj nejdlouhodobější a nejoddanější kamarád. Celých deset let tu se mnou intenzivně byl (plus těch pár let, co mě jen tak oťukával).

Před pár dny jsem se mu podívala do očí. Ne tak, že jsem bezhlavě začala dělat to, čeho se bojím (to už jsem zkoušela, ale nepomohlo to). Jednoduše jsem si svůj strach personalizovala a zavolala jsem ho k sobě v okamžiku, když jsem byla sama a v klidu.

Byl menší, než jak jsem si ho představovala. Vím, že byly doby, kdy byl větší než já. Teď, když mi seděl v nohách postele, byl jen o trochu větší než nás pes (tzn. vypasená čivava).

Vlastně mi došlo, že můj strach mě má rád a chce mě ochránit. V okamžik toho uvědomění se zmenšil tak, že se mi vešel do dlaně. Věděla jsem, že teď už ho od sebe nechci odehnat, jak jsem se o to snažila posledních deset let. Pochopila jsem, že to se mnou myslí dobře. Že mi nahrazuje autoritu a rádce, ale místo podpory mě chrání tím, že mě od věcí odrazuje.

Řekla jsem mu, že jsme smířená s tím, že se mi to nemusí povést a že mi to ze začátku určitě vůbec nepůjde. Ale že prostě musím jít dál. Že jsem cílevědomý člověk a že musím jít tam, kam mě to táhne, za tím, co mě fascinuje. Že musím makat. I když jsem měla začít dřív, tak teď mám nejvyšší čas.

A tak jsme se smířili. Já jsem mu slíbila, že ho nebudu odhánět. On mi slíbil, že mi nebude bránit v cestě. Dohodli jsme se, že budeme spolupracovat, ne soupeřit.

Máme se vlastně rádi.

Došlo mi, že mít strach není zas tak hrozné. Je to součást života a bez něho se neobejdu. Ale taky jsem pochopila, že mám i spoustu jiných věcí než jen strach. Jako třeba odhodlání, houževnatost, chuť růst a jít si za svými sny.

Strach by neměl být větší než já. Zvětšoval se proto, aby upoutal mou pozornost, protože to bylo přesně to, co jsem nechtěla – vidět svůj strach. Přiznat si, že je tady se mnou. Chtěla jsem, aby tu nebyl, sabotovat ho, protože jsem si myslela, že by tu neměl být. Ale opak je pravdou.

Musím svůj strach akceptovat, protože je tady z nějakého důvodu a něco mi chce říct. Jen tak můžeme být kamarádi. Jen tak mi může být k prospěchu a nebránit mi v cestě.

Stále mám strach, ale přestala jsem se ho bát.  

source

Jak vy čelíte vlastnímu strachu?
Máte nějaké vlastní techniky?

Zkoušeli jste někdy svůj strach personalizovat?

5 komentářů :

  1. Se strachem hrávám tenis na tři vítězné sety.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo? To já si se strachem vůbec nepinkám.

      Vymazat
    2. Zkus to, občas má nechytatelný return.

      Vymazat
    3. Přesně to je právě důvod, proč to nedělám.
      Vidlička v polévce

      Vymazat