pátek 8. dubna 2016

Proč Studovat Vysokou Školu (2/3)

Proč studovat vysokou školu (část druhá)
/Už jste četli první část?/


source: someecards.com
Pokud na podzim nastupujete do prváku, následující odstavec čtěte jen na vlastní nebezpečí:

Všeobecně se říká, že první semestr (případně první rok) je nejtěžší. Většinou to říkají ti, kteří nedošli do druháku (ať už "zatím" či "vůbec"), nebo absolventi, kteří už trošičku pozapomněli. Taky to uslyšíte od mnohých kantorů a dalších lidí, v jejichž zájmu je, abyste strachy nevzali kramle. Studijní referentky jisté univerzity používají termín "síto prvního semestru". Něco na tom možná bude. Ale... Myslím si, a nemyslím si to jen já, že to není tak úplně pravda.


Pochopitelně záleží na typu studia, univerzitě, oboru... Ale osobně si myslím, že kdo přežije druhák, ten přežije i nálet hejna masožravých kobylek.
Tzv. "síto prvního semestru" osobně považuji za fámu, protože kdyby se prokeclo, že druhák je ještě horší než prvák, tak by se všichni studentíci dali na úprk směr krajská pobočka Úřadu práce, případně za maminkou/tatínkem moldánky natahujíce, naříkajíce že "to prostě nemůžu zvládnout."Jo, druhák je krutej. Něco pro velký drsňáky. Ale myslím, že v životě na nás čekají mnohem horší věci, tak proč se na to nepřipravit cvičně? Přestože druhák je o něco horší než prvák, tak už jen ta nesporná skutečnost, že jste prvák zvládli, vám dává velkou šanci, že se prokoušete i druhákem.

Garantuju vám, že přijdou slabší chvilky, kdy budete svůj obor nenávidět, zejména v posledním ročníku. Pokud nepřijdou, asi je něco špatně. Vybírejte proto obor, který budete nenávidět rádi. Také nezapomínejte, že i nenávist je cit. Dovoluji si vám dát tuto radu: v záchvatu nenávisti si uvědomte, proč ho v tu chvíli nenávidíte. Pokud je to proto, že kvůli němu nemůžete jít spát nebo protože vám žere veškerý váš čas, tak je vše v pořádku. To je normální.Doufám, že jsem vás dostatečně vyděsila. Přísahám ale, že je to všechno pravda. Nastal čas vám konečně představit všechny super věci, které vám studium na vysoké škole přinese.

Ale ještě předtím, než svůj monolog patřičně zesluníčkovatím, opakuji: NÁSTUPEM NA VYSOKOU ŠKOLU KONČÍ LEGRACE. Končí legrace tak, jak jste ji do teď znali. Ale jiná legrace taky začíná! Začíná období svobody. Že to zní děsivě? Samozřejmě! Je to totiž svoboda, a ta je děsivá, protože se musíte spoléhat už jen sami na sebe. Na vysoké škole už se věcem můžete věnovat doopravdy. Šance jsou tu pro všechny stejné. Nechci říct, že neexistuje protekce, ale rozhodně se nemusíte bát, že by vám nějaký učitel, který vás nemá rád a chce vám zavařit (střední škola stajl), omezil přístup k nějaké příležitosti. Z prostého důvodu: má na starosti důležitější věci a navíc nemá nad studenty takovou moc jako středoškolský učitel. A nejspíš si vás ani nepamatuje, protože vás v té džungli studentské fauny nerozezná od ostatních, a to z jednoho prostého důvodu: pokud nejste něčím opravdu výjimečné individuum, garantuju vám, že, ehm, něco jako jste vy, už někdy za ta léta praxe prostě viděl (a jistě ne jednou). (Bez urážky.)
source: themetapicture.com

TÁÁÁKŽE: i když končí legrace, tak to rozhodně neznamená, že se nebudete bavit. Konečně můžete vzít věci do svých rukou. Nebudou vás ve škole držet od rána do pozdního odpoledne, částečně se tedy stanete pány vlastního času. Naučíte se organizovat si čas. Budete pracovat pod tlakem a často budete spolupracovat s kolegy - a to i na věcech, které nebudou jenom "jako", ale na opravdových věcech (dle pole vaší působnosti). Záleží na typu studia, jestli budete mít čas na projekty, které se vašeho studia zas tak moc netýkají (já jsem ho třeba neměla vůbec).

Když nastoupíte na vysokou, věci se začnou dít doopravdy a nejlepší na tom je, že volba je jen na vás. Můžete se aktivně účastnit studentského života nejen tím, že do sebe budete klopit jedno pívo za druhým, ale opravdu dělat něco pro svou budoucnost. Můžete se začlenit do organizování studentského života. Pořádat setkání, stát se členem různých studentských spolků, účastnit se schůzí, demonstrací, veselit se, seznamovat se a ještě tím udělat něco pro svou budoucí kariéru. Příležitostí je tu plno, a díky tomu, že se vše odehrává na akademické půdě, je pro vás vše organizovanější a dá se tu tedy hledat to, kam se chcete vydat, snadněji než v opravdovém životě. A je tu taky konkurence. Naučíte se nejen spolupracovat, ale mít také ostré lokty. Mimo jiné taky poznáte, kterým lidem je nejlepší se vyhnout.

ALE TO POŘÁD NENÍ VŠECHNO. Tak co, stálo to utrpení za to? Šla bych do toho znova? Nebo trpce lituji? A co teprve trvalé následky??? Přečtěte si v poslední, třetí části.










Žádné komentáře :

Okomentovat