Nekupujte Mámě Vařečku a Tátovi Auto aneb Co Darovat Rodičům K Vánocům

V každým správným slabikáři se malí prvňáčci dozví, že „Máma má mísu“ a „Máma mele maso.“ Tatínek na tom byl vždycky o něco líp, protože ve většině slabikářů se říká, že „Táta má auto.“ 

Nevím jak vy, ale díky těmhle prvním větám, co jsem slabiku po slabice žvatlala, jsem se rozhodla, že se stanu amazonkou, pankáčem nebo prostě klukem v holčičích šatičkách, a že na nějakej život mámy nemám náladu ani čas. 

Věřím, že každá máma, která se rozhodla být mámou, si zaslouží něco lepšího než jen mlít maso a mít mísu. A zvlášť o Vánocích!

Proto na vás apeluji: Nekupujte maminkám k Vánocům vařečky a kuchyňské spotřebiče. Kupujte je celé rodině. A auta nekupujte jen pro tátu – auto je přece taky pro celou rodinu!

Tak tedy, co koupit rodičům pod stromeček? Mám tady pro vás pár tipů.

zdroj

Zážitek
Hezká vzpomínka je mnohdy lepší než nějaká věc. Hezká nebo užitečná věc jistě dělá radost, ale proč pro změnu nedarovat něco, co člověk nebude jen "vlastnit," ale prožije to? Člověk občas zapomíná žít, což si kompenzuje tím, že hledá smysl života ve vlastnění věcí... Ale věci jsou podle mě hlavně kulisy, rekvizity a kostýmy, okolo kterých probíhá skutečný život. 
Jsou důležité, o tom nepochybuji. Ale pokud se život točí jen kolem toho shánění kulis a rekvizit, tak pak má člověk pocit, jako kdyby ani doopravdy nežil.
Takže podle toho, jací jsou vaši rodiče (akčňáci nebo gaučáci), jim dejte k Vánocům nějaký zážitek. Dovolená, zájezd? Profesionální focení? Wellness? Adrenalinový sport? Jak jistě víte, existují firmy, které se specializují na zážitky, a v nabídkách mají jak gurmánské zážitky, tak třeba let stíhačkou. Může to být cokoliv.... a nemusí to být něco komplikovaného, hlavně aby to bylo dostatečně speciální a obdarovaný viděl, že jste si dali záležet.
Pokud jste kreativní, můžete sami nějaký takový zážitek vymyslet, naplánovat a zrealizovat sami. Ale pak je jistě na místě pečlivost, ať to nevypadá, že jste na nich chtěli ušetřit nebo že jste snad zapomněli.



Čtivo
Vybrat knihu tatínkovi je podle mých zkušeností o dost snazší než vybrat nějakou pro maminku. A to nemusíte být zrovna syn, abyste v tom plavali, co si budeme povídat.
Taťkové mají většinou svoje záliby a koníčky a podle toho jim člověk nějakou knihu vybere. Mamky často nemají ani na žádné záliby a koníčky čas. Takže tady jsem si dala záležet a prozkoumala trh i svou knihovničku. Vybrala jsem nějaké knihy, co by se vašim maminkám (a třeba i tatínkům) mohly líbit.
Nedegradujte své matky pofidérními sériemi, jako je Padesát odstínů šedi. Ani jim nekupujte kuchařky (to je stejné jako s tou vařečkou). To jim kupte raději nějakou klasiku. Nebo jim kupte jim knížku, která jim k něčemu bude, která je pobaví a inspiruje. (Jo, je mi jasný, že teď vás napadla děsně vtipná poznámka k Odstínům.)

http://theallureofbooks.com/2013/12/the-books-im-gifting-in-2013.html

Ukaž, co děláš je kniha, kterou doporučuji každému, kdo s něčím začíná, s něčím, co ho baví a chtěl by se v tom zlepšit tak moc, aby se z koníčku mohl stát vážný zájem a později i zdroj financí.
A to nejlepší na tom je, že autor počítá s tím, že můžete v té činnosti (umění, hudba, gastronomie, psaní, řemeslo...) být ještě úplný začátečník. Že se prostě učíte za pochodu a neztrácíte čas, čímž urychlíte to, že vás může někdo objevit. A nemusíte být géniové. Stačí, když se budete učit a zlepšovat se.
Tento bestseller od Austina Kleona je následovníkem jeho taktéž dobré knihy Kraď jako umělec, ale Ukaž co děláš je prostě moje favoritka (mám ji radši než tu první).
Vašim mamkám by se mohla tahle knížka hodit, kdyby chtěly třeba začít podnikat v něčem, co je baví. Ani nevíte, kolik žen (i mužů) ve středním věku by rádo začalo s něčím novým, ale dlouhá léta se k tomu neodváží. (K tomuhle se vrátím ještě v posledním bodě seznamu.)

Deník všímavosti
Vyhlídla jsem si ho teprve nedávno. Tato kniha je jako dělaná pro člověka, který žije hektickým životem, ve kterém zapomíná sám na sebe. Učí ho věci, které kdysi uměl, ale možná je pod návalem povinností zapomněl. Je to o tom, že i uprostřed davu se člověk může příjemně ztratit sám v sobě, vypnout a všímat si hezkých věcí ve zdánlivě šedém dni. Je to velice uklidňující četba, díky které budete mít dobrou náladu. Stačí se jen rozhlédnout.

Čtyři dohody
Nechce se mi věřit, že by o této knize někdo ještě neslyšel, ale že ji spousta lidí nečetlo, to je mi jasný. No tak, dejte jí šanci.
Domorodý kmen Toltéků předává své moudrosti. Konkrétně čtyři dohody, které by měl každý z nás uzavřít sám se sebou.
A jo, pomáhá to. Nehřešte slovem proti sobě (ani proti ostatním), neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a vždy dělejte všechno tak, jak nejlépe dovedete. Tím se tahle tenoučká knížka zaobírá a do detailu vysvětluje. Po jejím přečtení se vám může zlepšit život. A budete chtít, aby si ji přečetli i lidé, které máte rádi.
Poprvé jsem to četla tak před 10 lety a rozhodně mi to v mnohém pomohlo. Díky tomu se mi nebude chtít brečet, až si přečtu nějaký váš komentář o tom, jak byl tenhle článek příšerný, a ani nezpychnu, když mi sdělíte, jak jste při čtení mého textu měli mnohonásobný orgasmus.

Miluj svůj život
Podobné knížky vybírám velmi opatrně, protože spousta z nich se svezla na vlně seberozvojových a motivačních publikací, které si všichni pořizují, přečtou si je, ale pak se svým životem stejně nic neudělají, protože si myslí, že to ty knížky udělají za ně. Kniha je podle mě napsaná ženským způsobem, což drsní čeští chlapi vůbec nemají rádi, ale je vlastně bych řekla, že i tak je pro všechny. A asi je naprostou nutností pro všechny lidi, kteří jsou v nějaké svízelné situaci a nespokojení se svým životem.

Muž, který chtěl být šťastný rozhodně není žádná velká literatura, ale může to inspirovat. Je to taková  mozaika poučování a dlouhých monologů, která je zaspárovaná jakýmsi více či méně souvislým příběhem, který sám o sobě není ničím zajímavý. Je to prostě taková motivační příručka ve formě příběhu, což není špatný, protože aspoň tam člověk ty moudra uvidí v kontextu možných životních situacích.

Něco speciálního

Něco, co je mnohem víc než jen věc. Protože to něco má pro obdarované zvláštní význam. Nostalgie. Dětství. Nedá se přesně říct, co by to mělo být. Spíš jde o to, s čím ten dar nějak souvisí, a to víte vy, protože jste jejich blízcí.

Abych dala nějaký příklad, tak mně osobně se pro tento účel líbí tohle tričko s potiskem Vinnetoua. Stejně jako ten hříbek na jeho hlavě, spousta našich (pra)rodičů na něm vyrostla. Mají ho v pánské, dámské i dětské variantě. (Už jsem ho mámě koupila. A ubývá jich, tak ať vám to nevyprodaj.)

http://www.bastard.cz/potisky/vinnetou/

Jazykový kurz
Většina rodičů asi patří do generace, co bohužel neměla tak dobrý přístup k jazykům jiným než ruština, takže za námi např. v angličtině pokulhává. Žiju v univerzitním městě, kde je plno zahraničních studentů a často jsem se stala improvizovaným tlumočníkem, protože u nás prostě nikdo neumí anglicky. Ještě se mi bohužel nestalo, že bych v této situaci viděla např. prodavačku nebo úřednici, která by si poradila bez pomoci.

http://www.kaplaninternational.com/blog/category/how-to-speak-english

Přitom to vůbec není žádná věda. Angličtina je oproti jiným jazykům poměrně lehká. A naše moderní digitální doba učení jazyků neuvěřitelně usnadňuje. Jsou k dispozici online kurzy, díky kterým se můžou učit i pracující lidé, kteří nemají čas navštěvovat jazykové školy. Mají pak přístup k lekcím doslova kdykoli, kdy mají čas, klidně i o půlnoci. A také je to nesrovnatelně levnější. Velmi dobré recenze má např. Angličtina bez biflování, která učí tzv. metodou Imitum, což znamená, že se student učí podobným způsobem, jakým se dítě učí svoji mateřštinu - tedy co nejpřirozeněji a bezbolestně, s pomocí zvukových a obrazových vodítek. Dokonce existují i kurzy koncipované speciálně pro studenty nad 40 let nebo pro ženy na mateřské dovolené. Takže ne, opravdu není pozdě.
A abyste věděli, do čeho jdete, můžete si jejich kurzy sami vyzkoušet na 7 dní zdarma. To se mi zdá fér.

Já to mámě daruji se vzkazem: Budeš to potřebovat, aby ses jednou domluvila s vnoučaty.

Jo a pokud si myslíte, že nemáte na jazyky talent (nebo ti, které chcete obdarovat si to myslí o sobě), tak speciálně pro vás jsem napsala článek o tom, jak se zaručeně naučit anglicky i tehdy, když si myslíte, že že na to nemáte buňky.


Jakýkoli jiný kurz
Tatínkové prominou, ale zdá se mi, že jsou to maminky, které většinou potřebují víc povzbuzení, aby začaly žít život i pro sebe a nejen pro rodinu. Muži jsou k seberealizaci povzbuzováni od dětství mnohem více než ženy, takže si nějaké to osvěžení života dopřejí sami a bez výčitek (výjimky však existují), což se o dámách zase tak moc říct nedá. Máme v naší části Evropy až moc tradiční, ehm, genderové "klíma", které dělá muže relativně šťastné a ženy spíše nešťastné. Ale povzbuzení do nových koníčků samozřejmě potřebují i mnozí tatínkové.
My, dvacátníci a mladší, si občas myslíme, že jsme jediní, kdo se hledá, a myslíme si, že až se po cca pětadvacítce nebo víc/dřív konečně najdeme, tak máme vystaráno na zbytek života. Jenomže tak to není. Všimli jste si, kolik lidí změnilo v pozdějším věku kariéru, životní styl, koníčky? Kolik lidí praštilo s něčím, co dělali celý život, aby se mohli věnovat nějaké své vášni? A pokud nepraštili s prací, tak alespoň ubrali v práci a začali dělat něco, co jim dělá radost... Někteří z nich se i vypracovali. Ano, ve středním věku.
Darujte rodičům něco, co by chtěli, ale sami se neodváží. Co když celý život toužili naučit se hrát na klavír, malovat, jezdit na koni, šít, cokoli... co když chtějí změnit svůj život?
Musí nějak začít. A v tom jim můžete pomoci vy. Udělat ten první krok. Třeba jim darujte voucher na kurz toho, co by chtěli dělat. Pomozte jim splnit si nějaký dávný sen. Ať si to alespoň zkusí.
Povzbuzovali vás celý život, teď je řada na vás. Proto si vás přece udělali, ne?

"Nikdy není pozdě být tím, kým jste mohli být." - George Elliot (source)

Líbíl se vám článek? 

Inspiroval vás?