Jaké To Je, Když Vám Je 25 Let

Sbohem měkký mozku, ty rozkydlá mořská houbo!

Když mi bylo třiadvacet, připadala jsem si děsně stará. Gůglila jsem tehdy jako zběsilá, abych si našla nějaký článek na uklidněnou - a našla jsem! Bylo tam psáno, že lidský mozek dozrává kolem 25. roku věku. Jó, tak to mám ještě dva roky čas, říkala jsem si tehdy. A k dnešnímu dni je mi šestadvacet a k tomu necelé čtyři měsíce.
To znamená, že můj mozek by měl být už ztvrdlej. A musím s politováním přiznat… Že je to pravda, děcka. Cejtim to. Ten článek, kterej to tvrdil (už ho nechci nikdy vidět, jestli vás zajímá, tak si ho račte najít sami), prostě nelhal.
Tvrdne mi mozek.
Tvrdne. Mi. Mozek.
Tfrdne. Mui. Mozeg.

Source: pinerest.com

Zapomínám věci. Dřív jsem si pamatovala každou prkotinu, ale teď si pamatuju jenom ty důležitý věci, který mám stejně všude napsaný, takže by bylo celkem jedno, že je zapomenu. Například si často nemůžu vzpomenout, kdy se co stalo. Třeba že si nemůžu vzpomenout, jestli jsem zamkla dveře, než jsem odešla… Mám v hlavě mentální obraz toho, že ano, ale jestli ten obraz náhodou není ze včerejška nebo z předvčerejška, to si už nejsem jistá.

A to není všechno. Když čtu knížku nebo se dívám na film, tak prostě do týdne většinou zapomenu, co tam bylo.

Z mojí nacucané mořské houby se stává seschlá zkamenělina, která se už brzy začne nenávratně zmenšovat.

Abych tuhle příšernou zkušenost se pseudo-stárnutím nějak zdokumentovala (než na to zapomenu), tak jsem se rozhodla sepsat seznam (stejně jako Rory Gilmorová mám takovou takovou menší úchylku na seznamy, které jsou naprosto k ničemu), ve kterém jsem shrnula téměř vše, na co se vy, milí mladší čtenáři (předpokládám, že blogy čtou hlavně mladí cvrci), můžete těšit, až vám bude 25. Čerpala jsem nejen z vlastních zkušeností, ale taky ze zkušeností lidí ze svého okolí.
Tak tedy, až vám bude 25, tohle všechno se vám může přihodit:

1. I přesto, že vaši adolescentní sourozenci si myslí, že jste staří jak pařezy, utěšujete se pocitem, že vlastně nedávno Vám bylo dvacet, jen to prostě uteklo jako nic. Pak vám ale dojde, že za stejně dlouhou dobu Vám bude třicet. Hups.

2. Začnete panikařit. Budete se každý večer i ráno zkoumat v zrcadle, jestli vám náhodou nepřibyla nějaká miniaturní vrásečka.

3. Při ohledávání vašeho ksichtu máte menší potíže. Už nevidíte tak supermanovsky dobře, jako když vám bylo jednadvacet. Chcete se podívat zblízka, jestli je ta miniaturní rýha mezi vaším obočím opravdu tolik hluboká, nebo by se to dalo zaplácnout hydratačním krémem. Jenomže čím blíž máte nos u zrcadla, tím víc rozmazaně se vidíte. Shiiiit.

4. Začnete se ptát lidí, kolik by vám hádali let.

5. Pokud jste heterosexuální žena, začnete uvažovat o tom, jestli náhodou není čas na nějakého devatenáctiletého boyfrienda.

6. Pokud jste žena bezdětná, začnete přemýšlet, jestli vůbec chcete mít někdy děti. Když vám docvakne, že svoje nejplodnější léta máte už pomalu za sebou, začnete vypočítávat, v kolika letech nejpozději musíte otěhotnět a otec dítěte byl v tu dobu alespoň plnoletej (viz pravidlo, že součet věku obou rodičů nesmí přesáhnout 70 let - pokud přesáhne, je to z hlediska genetických vad riziko). Možná by bylo moudré nechat si zamrazit vajíčka.

7. Začnete vypočítávat, kolik času máte na kariéru. Ať je to kolik chce, je to zoufale málo.

8. Hlava vám začne jít kolem z toho, kolik věcí, o kterých jste snili, jste ještě neudělali.

9. Vaše matka nad vámi a vaší schízou ze „stárnutí“ kroutí hlavou a nic nechápe.

10. Rána jsou těžší než před deseti lety, když jste byli dětičky (jó, to vám bylo patnáct, to jste se už celé tři roky nekoukali na Večerníček). Vo dost. Pokud za dalších deset let vůbec vstanete z postele, tak to bude zázrak.

11. Vaše babička se začne vyptávat, jestli máte vážnou známost. Ale vy nevíte, co to ta vážná známost je, tak gůglíte. Pokud po nalezení definice zjistíte, že nemáte vážnou známost, budete přemýšlet, jestli vážnou známost vůbec chcete. Možná začnete zpochybňovat celý svůj život ve všech oblastech.

12. I přesto, že vám pořád ještě trochu hlodají ve vašem pomalu ale jistě tvrdnoucím mozku starosti o tom, co by něčemu, co chcete udělat nebo kým chcete být, řekl/a tenhleten nebo tahleta, začnete mít čím dál víc věcí na salámu. A začne se vám to tak líbit, že za chvíli na tom salámu skoro nezbude místo.

13. Samovolně začnete infantilnět. My Little Ponny už je zase v módě, jupííí, pomyslíte si. Trička s obrázkama a koukání na kreslený seriály jsou na denním pořádku. A kdo by se tomu divil, když už od dvaceti zase spíte s plyšákem, že jo.

14. Zažijete strhující epifanii, když si uvědomíte, že už je na všechno pozdě. Tím pádem už není, co zkazit. Tak směle do toho, co jste se nikdy neodvážili dělat. Pokud jste to nikam nedotáhli teď, tak už to nikam stejně nedotáhnete. Tak proč to nezkusit jen tak?

15. Pokud jste měli v dospívání akné (nebo ho možná ještě pořád máte), tak teď jste konečně pochopili, jaká to vlastně byla klika. Protože máte mastnější pleť, tak to znamená, že ještě nemáte ani jednu mimickou vrásku, kdežto ti s dokonalou pletí už mají kolem očí viditelné rýhy. (Ale statistiku jsem samopochopitelně nedělala, tak prosím, aby se na mě výjimky nehněvaly).

16. Našli jste svůj styl (ehm, možná to není až taková sláva, tak řekněme, že jste ho SKORO našli). Pokud jste holčice, asi přemýšlíte o tom, jak dlouho ještě budete moct nosit minisukně. Pokud jste je dosud nenosily, ptáte se samy sebe proč. Začnete zběsile plánovat, jak odstranit příčinu (což můžou být např. stehna ala aspik).

17. Proklínáte se, proč jste se na střední tolik flákali, když jste měli tolik času. Pfff.

18. Jste na konci existenciální krize dvacátníků. Uvažujete, proč sakra neexistuje český ekvivalent termínu "quarter-life crisis," protože to je to, co vám začíná teď. Tato krizečka se může projevit maličkým roztomilým chaoskem v různých oblastech života. Např. pokud jste ještě dosud nikdy nezpochybňovali svou sexuální orientaci, možná to konečně přijde teď.

19. Sepíšete si seznam drog, které jste ještě nezkusili.

20. Nemáte ponětí, proč jste chodili tak dlouho do školy, když jste ještě nic z toho nevyužili.

21. Nostalgicky se ohlídnete za svým pidikrátkým živůtkem. Navzdory této směšné krátkosti je vaše dětství prostě retro. Videoklipy, na který jste na střední pařili jak diví, už mají své stálé místo na kanále Óčko Gold. Žasnete nad tím, jak se svět zmenšil, jak se rozšířily vaše možnosti. Jste vděční, že máte příležitosti, o kterým se vám na základce ani nesnilo. I přesto, že jste rádi za to, jak věda pokračuje mílovými kroky vpřed, na mysli vám vyvstane mysteriozní otázka: Proč vědci ještě nevynalezli čokoládu, po který se hubne?

22. Zatímco se zabýváte akorát blbostma, tiše litujete, že jste si těch pět let od doby, co vám začal letopočet s dvojkou na začátku, vůbec neužili a zabývali se akorát blbostma.

23. Rozhodnete si udělat „naposledy" něco šílenýho s vlasama.

24. Na své pětadvacáté životní jubileum jste si sepsali seznam věcí, které chcete stihnout do 28 (to abyste do třiceti měli ještě rezervu).

25. Rozhodnete se, že věk není to nejdůležitější. Nejdůležitější není ani to, na kolik se cítíte. Nejdůležitější je to, na kolik vypadáte. A že nejlepší je bejt starej pařez, kterej vypadá jako mladej proutek.

Děkuji za pozornost.
P.S. Co se týče té šílenosti s vlasama, já osobně to „naposledy“ odkládám až na 60. narozeniny.

Jak to vidíte vy?
Ještě na pětadvacítku čekáte, nebo už ji máte za sebou?
Pozorujete na sobě nějaké podobné příznaky?
Jaké dětské super-schopnosti (jako super-zrak nebo super-sluch atd.) jste už ztratili?
Komentujte, piště! :)